Přeměna dne na noc

Přeměna dne na noc ve snaze zablokovat celosvětově přítomný fenomén chování

1. Diurnální vertikální migrace (DVMs) patří mezi nejvýraznější pohyby jak v mořských tak ve sladkovodních ekosystémech. Obecný vzorec DVMs byl dobře popsán pro celou řadu vodních organismů od fytoplanktonu a zooplanktonu po žraloky a kostnaté ryby. Diurnální vertikální migrace byly popsány také pro různá životní stádia okouna říčního (Perca fluviatilis), ale zda jsou tyto migrace přímo řízeny světlem, a co je skutečnou příčinou diurnálního vertikálního přesunu, zůstávalo spíše nejasné.

2. Uskutečněním velkého terénního experiment v teplotně stratifikované kaňonovité nádrži jsme prvně demonstrovali, že DVMs komunity bathypelagických časných juvenilů, dominované larvami a juvenilními jedinci okouna říčního před metamorfózou, byly přímo řízené světelnou intenzitou, tj. nefungují jako geneticky fixované chování.

3. Před samotným experimentem byla hloubková distribuce bathypelagických časných juvenilů okouna silně korelována se světelnou intenzitou na vodní hladině. Komunita vykonávala pravidelné DVMs mezi epilimnionem a hypolimnionem a dosahovala maximální amplitudy 13 m.

4. Hydroakustické sledování echolotem SIMRAD EK 60 (frekvence 120 a 400 kHz) ukázalo, že během experimentu, kdy byla vodní hladina zakryta velkou, černou, neprůhlednou fólií (2500 m²; navození podmínek úplné a konstantní tmy), byly pravidelné vertikální pohyby bathypelagických časných juvenilů okouna přerušeny, a tato komunita obývala epilimnion po celých 24 hodin.

5. Jakmile byla během poledních hodin fólie odstraněna, byli bathypelagičtí časní juvenilové okouna vystaveni prudkému nárůstu světelné intenzity (z <1 LUX až na >100 × 10³ LUX) a okamžitě unikali do hypolimnionu, kde byli v bezpečí před vizuální predací, která probíhala v prosvětlených vrstvách vodního sloupce (především epilimnion). Naše zjištění naznačuje, že obývání hlubokého, temného refugia během denních hodin je pro přežití okouna v jeho časné životní historii zcela zásadní.

Více informací o unikátním, rozsáhlém terénním experiment a jeho vlivu na chování ryb (jak kořisti, tak predátora) lze nalézt ve studii Sajdlová Z., Frouzová J., Draštík V., Jůza T., Peterka J., Prchalová M., Říha M., Vašek M., Kubečka J., Čech M. (2018). Are diel vertical migrations of European perch (Perca fluviatilis L.) early juveniles under direct control of light intensity? Evidence from a large field experiment. Freshwater Biology 63/5: 473-482; DOI: 10.1111/fwb.13085 (OPEN ACCESS).

Sekvence up-lookingových echogramů pořízená echolotem SIMRAD EK 60 (120 kHz) ukazující a) běžný vzorec diurnální vertikální migrace komunity bathypelagických časných juvenilů a b) chování časných juvenilů v době, kdy byla vodní hladina zakryta černou fólií (identické periody dne). Červené obdélníky vymezují pozici migrující komunity bathypelagických časných juvenilů v době, kdy byla vodní hladina přístupná slunečním paprskům (srovnej a) a b)). Čárkovaná čára vyznačuje horní hranici termokliny.